Důležitá je rešerše zemí a pocit útulna, říká autorka obálek knih Julie Caplinové

Její kresby pravidelně útočí na smysly všech knihomolů, i kvůli ní je série Romantických útěků od britské spisovatelky Julie Caplinové tak oblíbená a zdobí poličky spousty knihoven. Česká ilustrátorka Kateřina Brabcová alias brabikate v rozhovoru pro Čenich na knihy popsala, jak obálky knih tvoří a jaký vztah k tvorbě Caplinové má.


Pro každého knihomola, který miluje malování, je velkým snem navrhovat obálky knih. Jak se vám to poštěstilo?

Mělo to vcelku dlouhý vývoj, ale pokusím se to zestručnit. Nějaký čas po tom, co jsem se už částečně pracovala jako ilustrátorka pro reklamní agentury, mi přišla poptávka rovnou na tři různé obálky pro Euromedii, konkrétně pro nakladatelství Pikola a Ikar. Redaktorkám se prý líbil styl mých ilustrací a zrovna řešily nové obálky pro několik titulů, a na mě zrovna v tu dobu dostaly doporučení. Určitě mi tehdy v začátcích pomohlo i to, že já sama jsem velká milovnice knížek a nějaký čas jsem o knihách měla i vlastní blog. S některými lidmi z nakladatelství jsem se díky tomu poznala i osobně. Nebyla jsem pro ně úplně cizí člověk a i díky tomu ve mě nejspíš měli tu důvěru. Nebo alespoň já si to tak vysvětluji. Mně se v tu chvíli propojily dva moje velké zájmy — literatura a malování, takže radost to byla veliká!


Asi vaší nejznámější prací jsou obálky knih Julie Caplinové. Čtenáři často vyzdvihují, že kresba vždy přesně vystihuje atmosféru té knihy. V čem tkví to kouzlo, máte možnost si ještě před zahájením práce knihu přečíst a nasát tak inspiraci?

Knihy od Julie Caplinové jsou zrovna z těch, které před vydáním nečtu. Když jsem připravovala první (Kavárnu v Kodani), měla jsem k dispozici 50 stran na ukázku a popis děje — to mi pomohlo se “nacítit” na atmosféru, kterou ten příběh má. Zbytek informací, které o knize mám, dostávám od redaktorek z nakladatelství, které mi dávají různé tipy, co by se na obálce mohlo objevit a já sama si pak dělám rešerši o daných zemích, o zmíněných nápojích, jídlech, domech a jejich interiérech, nádobí, někdy i oknech a výlohách nebo jiných maličkostech.

 

A z toho začnete obálku skládat?

Ano, z toho vytvořím celou ilustraci, kterou od barev až po textury směřuji k vytváření atmosféry, ta je pro mě tím hlavním. Knihy jsou sice pokaždé jiné a v jiných kulisách, ale jejich hlavní myšlenka je podobná — tedy že je to jakýsi únik do zajímavé destinace, že je to milý příběh, co zahřeje u srdce, a důležitý je pro mě i ten pocit útulna a “pohlazení po duši”. Jsou to feel good příběhy a já se pro ně snažím tu feel good atmosféru namalovat. Když mám pak ilustraci namalovanou, posílám ji do redakce, kde ji buď rovnou schválí, nebo ještě následně dodělávám nějaké úpravy.

Mluví do podoby obálky i sama autorka? Měla jste někdy možnost ji potkat nebo s ní mluvit?

S paní autorkou jsem se nikdy neviděla, ani jsme spolu nemluvily, ale občas si spolu píšeme na Instagramu. Na obálkách se přímo spolu nedomlouváme, ale vím, že jí redakce každou ilustraci posílá a zatím jsem od ní dostala vždycky krásnou zpětnou vazbu. Bylo by ale určitě bezva se někdy setkat osobně, když se naskytne příležitost.

Jste sama fanynkou knih Julie Caplinové?

Přečetla jsem si každou její vydanou knihu, a to moc ráda. Je to zkrátka takové pohodové, oddechové čtení a někdy je moc fajn ponořit se do příběhu, kde se hlavním hrdinkám dějí úžasné věci a všechno dobře dopadne. Je to sladká romantika, ale zároveň mě i moc baví ta dějová linka, kdy si hlavní hrdinka urovnává svůj vlastní život a přemýšlí, co od něj chce, hledá sebedůvěru v sama sebe, objevuje svoje talenty… Jsem víceméně v podobném věku jako hlavní postavy a sama jsem si řešila i řeším v určitém ohledu podobné věci jako ony. Takže ano, sama mám ty knížky ráda, ale zároveň jakožto čtenář je beru spíš jako “jednohubky” na odlehčení.

 

 

Co jinak ráda čtete?

Všechno možné, podle chuti. Od dětství jsem velká fanynka Harryho Pottera, později jsem si zamilovala Jane Austenovou, Josteina Gaardera… a pak mám moc ráda literaturu 19. století a jednou za čas si v antikvariátu pořizuji nějaký ten román nebo soubor povídek, co jsem z toho období ještě nečetla. V posledních letech taky čtu hodně non fiction literaturu, když se chci dozvědět do hloubky o nějakém tématu, co mě zrovna zajímá.

 

 

Na webu uvádíte, že jste psí máma. Co máte za pejska a jaké má pochopení pro vaši práci?

Odmala jsem zvyklá mít nějakého toho psího kámoše kolem sebe, takže když jsem se odstěhovala od rodičů a byla pár let bez psa, bylo to občas trochu smutné, zvlášť když poslední roky pracuju celé dny sama. Nakonec jsme s přítelem adoptovali Franka ze slovenského útulku Na konci světa. Byl tehdy taková černo-bílá osmiměsíční bázlivá kulička, neměl úplně ideální start do života. Teď už ho máme téměř dva roky a je to bezva a veselý psík a člen rodiny. Je to kříženec, vypadá trochu jako menší verze border kolie, ale ocas má huňatý a zatočený jako špic.

 

Má pochopení pro vaši práci?

Jako většina psů je velký spáč, takže prospí většinu dne, zatímco pracuji. A nebo mě vyruší a já si pak dám pauzu na hraní, drbání nebo na procházku. Často říkám, že je to můj kolega, můj happiness manager. A nutno říct, že odvádí výbornou práci!