Jsem spisovatel, co moc nečte, prozrazuje Chris Carter. S Hunterem si jsou podobní

Vystudoval kriminální psychologii, zpovídal sériové vrahy, chvíli hrál v kapele a nakonec je z něj spisovatel drsných detektivek. Chris Carter letos vydává už dvanáctou knihu série s vyšetřovatelem Robertem Hunterem. V rozhovoru pro Čenich na knihy americký autor prozradil, co ho s jeho hlavním hrdinou spojuje, kde bere inspiraci pro brutální zločiny i jaký má vztah k České republice.

Váš nápad na první knihu se prý zrodil ve snu. V té době jste byl ale bývalý hudebník s minimem zkušeností se psaním, jak jste se tedy stal spisovatelem?

S Dvojitým křížem jsem měl velké štěstí. Napsal jsem první román, ale vůbec jsem nezažil něco jako odmítnutí. Darley Anderson byl první agent, kterému jsem rukopis poslal, znal jsem ho z rozhovoru se spisovatelkou Martinou Coleovou. Darley mi zavolal jen pár dnů poté, aby mi řekl, že se mu líbilo, co četl, a že by mě rád zastupoval.

A co první reakce ze strany nakladatelství?

Trvalo to pouhé dva dny, než se ozvala první nabídka z nakladatelství. Nakonec se strhla úplná válka mezi třemi nakladateli a po dvou a půl týdnech jsem měl podepsanou smlouvu na první román.

Tak to byl fofr. Nicméně teď už máte na cestě dvanáctou knihu. Je jasné, že asi hodně čerpáte ze svých zkušeností z kriminální psychologie, ale kde a jak hledáte inspiraci na další typy vražd?

Jako autor hledám nápady všude. Inspirací mi je to, co vidím na ulici, článek v novinách, nebo i to, co mi někdo řekne, nebo co zaslechnu v televizi. Pravdou je, že když jste v životě viděli už tolik lidského zla, není těžké vidět temnotu téměř ve všem.

Máte velmi specifický literární styl, krátké kapitoly, dynamický děj, knížky se čtou rychle, ale jak dlouho vám zabere takovou knihu napsat, od prvního nápadu až po poslední tečku?

V momentě, kdy podepíšete nakladatelskou smlouvu, nemáte času nazbyt. S kontraktem přichází deadline, který musíte jako autor dodržet. V mých smlouvách obvykle mívám termín dodání knihy do 12 měsíců. V průměru mi trvá tak deset měsíců, než se dostanu od prvního nápadu k poslední tečce. Neskrývám, že jsem pomalý, znám autory, kteří mají knížku napsanou za tři měsíce.

Kromě zkušeností z kriminální psychologie jste do Roberta Huntera vložil ze sebe ještě problémy s nespavostí a lásku ke smalt whiskey. Je ještě něco, v čem se vám Robert podobá. Co například to, že hodně čte a hodně si pamatuje?

Popravdě, v tomhle se lišíme. Co se knih týče, moc nečtu. Ale jsou ještě nějaké vlastnosti, které máme společné. Například to, jak je klidný, má rád rockovou muziku, je to samotář, nemá žádnou rodinu, žádnou partnerku a jen velmi málo přátel.

Čím si vysvětlujete, že je takový hlad po drsných krvavých thrillerech plných sériových vrahů? Od dob románů Agathy Christie nebo Arthura Conana Doylea, se svět detektivek hodně posunul, nezdá se vám?

Musím se přiznat, že pro tohle teorii nemám. Museli byste se asi zeptat čtenářů. Já mám jen obrovské štěstí a jsem za to neskutečně rád, že ty mé šílenosti, které se mi honí hlavou, čte tolik lidí.

„Praha je prostě nádherná“

Byl jste někdy v České republice?

Byl jsem v Praze, ale už je to hodně dávno. To jsem ještě býval hudebníkem a ne spisovatelem. Město se mi moc líbilo, ale to asi každému, Praha je prostě nádherná. Rád bych se do České republiky znovu podíval, pokud by mě můj český nakladatel pozval na návštěvu, rád pozvánku přijmu.

Vnímáte, že máte hodně českých čtenářů?

Přiznám se, že teprve nedávno jsem se dozvěděl, že je celá série v České republice hodně populární, moc mě to těší. Vždycky, když se mé knížky překládají do nového jazyka, tak si držím palce, protože vám nikdo nezaručí, že se zrovna v té zemi budou líbit. U vás to klaplo.

Brzy dorazí na pulty knihkupectví vaše nová kniha Genesis, bude v něčem výjimečná oproti předchozím dílům série?

Co můžu prozradit je to, že bude výrazně delší, než mé předchozí romány. Zatíme obvykle píšu zhruba 100 tisíc slov, Genesis má 144 tisíc slov, takže je to kniha a půl. Je to také mnohem temnější a brutálnější román, než ty předchozí. Odráží se v něm temnota, která mě pohlcovala posledního dva a půl roku (Chrisu Carterovi před dvěma a půl roky tragicky zemřela přítelkyně).

Když přihlédneme k vražedné scéně vaší knihy Popravčí, která asi nebyla zrovna příjemná pro milovníky psů, co vy a pejsci? Máte je rád, případně, máte nebo měl jste nějakého domácího mazlíčka?

Miluju zvířata, obzvlášť psy. Bohužel ale žádného mazlíčka nemám. Hodně cestuju, což prakticky znemožňuje nějakého psa mít. O toho malého tvora by se musel vždy, když odjedu, někdo postarat. Takový pes si zaslouží velkou lásku a nebylo by fér si ho pořizovat, když nejsem schopný mu ji naplno dát.