Těším se na české pivo a pražské uličky, přiznává autorka Romantických útěků Julie Caplinová

Miluje cestování, jídlo a prodává to ve svých knihách. Britská autorka Julie Caplinová, kterou možná znáte i pod pseudonymem Jules Wake, v rozhovoru pro Čenich na knihy popsala, jak si přenáší atmosféru cizích zemí ke klávesnici. Prozradila také, na co se těší při návštěvě České republiky i co se jí líbí na českých obálkách jejích knih.

 

Hodně Vás inspirují cesty po zahraničí, máte nějaký recept jak co nejlépe nasát atmosféru dané země?

 

Než někam odjedu, dělám většinou hodně rešerší. Obvykle si koupím i cestovního průvodce po dané zemi. Mám ráda hlavně ty, co nabízí deset nejzajímavějších míst které navštívit, ať už jde o muzea, restaurace, obchody a tak podobně.

 

Jak je vidět z vašeho instagramu, ráda vaříte a pečete. Máte vytipované i co ochutnat z místní kuchyně?

 

Ráda si zjišťuju informace o tamní kuchyni. Často se snažím najít blogera, který v té zemi byl a popsal tradiční jídlo, chci mít co nejautentičtější představu. Třeba při přípravě na knihu Chata ve Švýcarsku jsem použila skvělý blog www.helvetickitchen.com, autorce jsem napsala email a ta mi pak laskavě dovolila dát jeden z jejích receptů na konec knihy.

 

Jak vybíráte, kam se po příjezdu vydáte jako první?

 

Hodně se ptám i svých přátel a známých, o kterých vím, že v té zemi někdy byli. Takhle jsem to udělala i před Kavárnou v Kodani, no a dvě z těch restaurací, na které jsem dostala tip, se nakonec i v knize objevily. Ráda prolínám fakta a fikci. Když jsem jela do Paříže, měla jsem seznam šesti cukráren, do kterých musím bezpodmínečně zajít.

 

A zvládla jste všechny?

 

Ano. A bylo to úžasné, protože každá byla trochu jiná a daly mi spoustu nápadů pro mou cukrárnu v knize. A co vám budu povídat, taky jsem si hodně užila ochutnávání dortů. Dokonce jsem kvůli knize zašla na kurz pečení v cukrárně a naučila jsem se dělat zákusky, konkrétně madlenky a napoleonky.

 

Zdá se, že pro autentickou atmosféru uděláte cokoli…

 

Takový výzkum je pro knihu důležitý, ale zase to nesmíte přehánět a použít všechno. I při psaní knih platí, že méně znamená více. Čtenáři se skrze knihu rádi podívají na místa, kde už byli, nebo kam by třeba chtěli vyrazit, ale nikoho nezajímá nudná turistická přednáška. Chce to rovnováhu mezi fakty a příběhem.

 

Máte poté doma při nějaký rituál, který Vám pomáhá se znovu vrátit na dané místo, když píšete?

Ano! Když někam vyjedu, dělám opravdu hodně a hodně fotek. Takže pak se na ně doma hodně dívám a píšu. Uvařím si k tomu třeba i nějaké to jídlo, o kterém jsem mluvila, a pak se s ním chlubím na Instagramu. Tedy, chlubím… Třeba mé makarony byly katastrofa, ale oproti tomu dort s lískovými pusinkami, Solothurner Torte (viz. foto), který se objevil v knize Chata ve Švýcarsku, byl hotový triumf. Můj kváskový chléb je třeba pořád ve vývoji, ale to taky pravidelně věším na Instagram.

 

Slyšeli jsme, že plánujete cestu i do České republiky, je nějaké místo, na které se sem obzvlášť těšíte?

 

Opravdu se těším, až navštívím Prahu, protože miluju historii a staré budovy. Když jsem byla na univerzitě, studovala jsem historickou architekturu, takže určitě jako první vyrazím na Staroměstské náměstí a Karlův most. Ale hlavně bych se chtěla toulat těmi dlážděnými uličkami a nasávat historii a atmosféru.

 

A co nějaká typická česká pochutina, kterou chcete vyzkoušet jako první?

 

Už jsem si nějaké rešerše dělala, takže na prvním místě seznamu mám vaše pivo. Ráda si nechám od čtenářů poradit, které konkrétně mám vyzkoušet. Co se jídla týče, ráda bych si dala vepřové koleno, bramborák, protože miluju cokoli z brambor, a určitě bábovku, protože jak mí čtenáři určitě vědí, zbožňuju sladké. A cokoli dalšího, co mi doporučíte. Taky se chystám nakupovat.

 

Co si pořídíte?

 

Před mnoha lety mě navštívila švagrová a přinesla mi sadu nejkrásnějších skleniček na šampaňské z českého křišťálu. Bohužel už mi žádné nezbyly, jedním z mých velkých talentů je rozbíjet sklenky na víno. Nicméně i přes svou nešikovnost zbožňuju kvalitní sklo.

 

V rozhovoru pro Databázi knih jste vyjádřila obdiv české ilustrátorce Kateřině Brabcové. Čím konkrétně si vás její obálky získaly?

 

Všechny obálky, které k mým knihám vytvoří, vždy dokonale vystihují podstatu knihy a zemi, do které je zasazena. Líbí se mi ten její styl, jak jsou obálky složeny z mnoha vrstev a prvků. Čím déle se na ně díváte, tím více vidíte. Vždycky když vidím její novou obálku, mám okamžitě pocit, že to je má nejoblíbenější. Dělá tak fantastickou práci a je to vždycky tak vzrušující, když mi poprvé pošlou novou.

 

Asi to pro vás bude těžké, ale máte přeci jen nějakou favoritku mezi obálkami?

 

Nejoblíbenější je asi Čajovna v Tokiu, i když Chata ve Švýcarsku se mi také moc líbí a ta nová, Domek v Irsku, je také moc krásná.

 

Domek v Irsku bude už vaší osmou knihou v sérii Romantických útěků. Postavy napříč celou touhle osmičkou se různě znají a jejich příběhy jsou provázané. Máte doma nějakou mapu postav, abyste neztratila přehled?

 

Tyjo, to nemám, ale popravdě je to výborný nápad. Proč mě to nenapadlo? Myslím, že odteď s nějakou mapou začnu, protože v tuhle chvíli nosím všechno v hlavě a to někdy znamená problém. Musím se vrátit a podívat se do kníže a ujistit se, že jsem na něco nezapomněla. Na druhou stranu jsou pro mne všechny postavy natolik skutečné, že pro mě zase není tak těžké je všechny usledovat. Ale musím na sebe prozradit, že teď právě začínám psát další knihu série, která obsahuje postavu, která se objevila v předchozí knize a musel jsem se jít podívat a připomenout si její příjmení.

 

Vzhledem k tomu, že náš Instagram i web se vedle knih věnuje i pejskům, musíme se zeptat, máte nějakého psího mazlíčka?

 

Tak tohle téma je u nás doma jablko sváru. Poslední čtyři roky mluvíme o tom, že si pořídíme psa, můj syn po něm zoufale touží. Problém je v tom, že jsme všichni tak zaneprázdnění a já s manželem často někam cestujeme, že bychom ho pořád někam odkládali na hlídání. Když máte psa, musíte se o něj řádně starat. Naštěstí má moje švagrová toho nejkrásnějšího francouzského buldočka, fenku Tiggy. A protože je taky často pryč, tak naopak já hlídám.

Takže vám dělá společnost u psaní?

 

Je to skutečná princezna, když si sednete, musí sedět s vámi. Když píšu, je to perfektní společník. Zůstane se mnou klidně celý den a je celá šťastná. Podívejte se na její fotku, jak by někdo mohl odolat téhle tváři. Jsme rádi, že ji tu občas máme, a soudě z toho, jak se vždycky vřítí do našeho domu, jsem si jistá, že i jí se u nás líbí.