Čenich na knihy

V neuvěřitelném pelmelu druhoválečných knih, kdy už mají svůj literární příběh z Osvětimi snad všichni tehdejší zaměstnanci a obyvatelé vyhlazovacího tábora od fotografa po tatéra a kdy byly popsány stohy papíru o všech Hitlerových nohsledech, je dílo o Leni Riefenstahlové příjemným osvěžením knižního trhu. Někdo by mohl namítnout, že se toho o tajemné režisérce Hitlerových propagandistických filmů moc nedozví, ale pan Ferndale na to jde chytře. Nejde mu tolik o fakta jako o charaktery postav, na kterých historické souvislosti vysvětluje. A tak si některé bytosti i vymyslí. Třeba jako hlavního hrdinu, britského atleta Kima Newlendse, který sní o tom, že na berlínské olympiádě v roce 1936 získá některou z medailí.…

Když máte to štěstí číst knihu ještě před jejím vydáním, je to vždycky dobrodružství. Na jedné straně ta vzrušení z toho, že patříte mezi pár desítek vyvolených, ale na druhou stranu i trochu obavy z toho, zda vám knížka sedne, protože ještě není tolik ohlasů. A my můžeme říct, že sedla. Příběh posílá čtenáře do roku 1879, do doby, kdy se od žen především očekávalo, že budou dobrými manželkami a matkami, ne že budou rozjíždět nějakou vlastní kariéru. Stejně jako my jsme průkopníky v čtenářské obci, když jsme mohli český překlad přelouskat s předstihem, je hlavní postava Annabelle Archerová jednou z prvních žen v Anglii, která dostane díky penězům od…

Po dvou dílech Bordeřích povídaček je tu zbrusu nová kniha s trochu složitějším názvem. Sám autor říká, že je pro trochu starší čtenáře, ale nemusíte se bát klidně ji zase přečtěte dětem. Kýnka s Kubíčkem totiž tentokrát nehasí potíže na statku jako v minulých dílech, ale usnou a během snění uvíznou ve světě pohádek, o kterém vždycky slýchali z vyprávění svých oveček. Když zjistí, že pouze spí, začnou si pobyt ve fiktivním světě užívat a spolu s jehňaty ze statku si chtějí všechno prošmejdit. Tedy až na Kýnku. Té leze na nervy všemi adorovaný beránek Snížek, kterého jako velkého hrdinu vyprávěných legend ze statku potkají. Navíc by už ráda zase…

Recenzi co recenzi, které se kdy týkaly knížek Roberta Bryndzy, jsme vám tu psali, jak jsme tu nadšení z autorova lehkého pera, jak jde o nadýchané čtení i co se formátování stránek týče a jaká je to radost se začíst. A proto jsme si řekli: “zkusíme to jinak”. Sáhli jsme po audioknížce, jestli v nás i libozvučné vyprávění Martina Stránského zanechá stejný zážitek. A hle, zjistili jsme dva poznatky. Zaprvé, audio takové detektivky je super, dá se poslouchat při různých příležitostech a nemusíte se tak soustředit jako při poslouchání odborné literatury. Ale zadruhé, není to ono, jako když si listujete knížkou, obracíte jednu stránku za druhou a v hlavě si…