Víte co, jenom bychom se opakovali. Rovnou vám něco poradíme. Když půjdete do knihkupectví a padne vám do ruky něco z díla pana Vrchovského, vykašlete se na čtení anotace a rovnou s tím jděte k pokladně. V anotaci stejně ani zdaleka nenajdete to, o čem příběh vypráví. Je to tak u Staré fotografie, je to tak i u Statku a jak je vidět z prvních recenzí, opět to zbytečně kazí náladu některým čtenářům. Přitom knížka je opět skvělá. Rovnou zapomeňte na nějaký statek, o tom se poprvé dočtete až někdy za polovinou knihy. Nicméně se seznámíte Františkem Zíkou, reálnou postavou českých dějin a neuvěřitelně inspirativním člověkem. Jako mladík se vzepřel…