Statek – Ladislav Vrchovský

Víte co, jenom bychom se opakovali. Rovnou vám něco poradíme. Když půjdete do knihkupectví a padne vám do ruky něco z díla pana Vrchovského, vykašlete se na čtení anotace a rovnou s tím jděte k pokladně. V anotaci stejně ani zdaleka nenajdete to, o čem příběh vypráví.

Je to tak u Staré fotografie, je to tak i u Statku a jak je vidět z prvních recenzí, opět to zbytečně kazí náladu některým čtenářům. Přitom knížka je opět skvělá.

Rovnou zapomeňte na nějaký statek, o tom se poprvé dočtete až někdy za polovinou knihy. Nicméně se seznámíte Františkem Zíkou, reálnou postavou českých dějin a neuvěřitelně inspirativním člověkem. Jako mladík se vzepřel rodičům a místo toho, aby jako prvorozený syn převzal rodinné hospodářství, odešel studovat.

Čas ukázal, že udělal nejlepší možné rozhodnutí. Vypracoval se v odborníka ve spoustě oblastech zemědělství, zakládal spolky pro sedláky a byl úspěšným politikem agrární strany. Byl skvělý obchodník, čestný člověk, který si umí poradit v každé situaci a s každým se umí diplomaticky domluvit, ať je to Němec, nebo Čech.

A ve stejném duchu vychoval syna Miloše. Ten už vůči lidské závisti mnoho nenadělal. Na Štítinském statku snášel útrapy Němců i komunistů, ale za každé situace se dokázal postarat o rodinu, z jakékoli neúrodné půdy udělal pole s bohatou sklizní. Zatímco matičku zem si dokonale podmanil, proti lidské závisti ale mnoho nezmohl.

Pan Vrchovský se musel seznámit s horou spisů a dokumentů, které mu dali k dispozici potomci Františka Zíky. Vytáhl z nich skvělý příběh jedné rodiny, které nezlomilo Rakousko – Uhersko, nacisté, komunismus, ani porevoluční byrokracie. Takové vzory si stojí za to připomínat.