Ve službách zla – Robert Galbraith

Pokud by někdo nešel v sérii Galbraitha popořadě a po jedničce (Volání Kukačky) by si střihnul hned trojku, asi by brzy dost nevěřícně listoval na tiráž, aby prostudoval, zda za pseudonymem autora nestojí někdo jiný než paní Rowlingová. Ale pořád je to, jen je znát velký progres.
V doslovu stvořitelka Harryho Pottera přiznává, že Galbraitha si vymyslela proto, aby měla svůj hrací plácek, pískoviště, kde si může hrát. No a nutno říct, že na třetí pokus už z bábovičky vystavěla solidní hrad. Ne nadarmo se říká, že pokud chcete psát román, pište nejdřív hlavně pro sebe, pro své potěšení a pak až myslete na to, zda ho bude někdo číst.
Neztrácí čas ani stránky. Tentokrát se nechala inspirovat moderním trendem dektivek, přitvrdila, a už ve druhé kapitole šokovala čtenáře uříznutou končetinou. Cormoran a Robin totiž čelí zvrácenému vrahovi, který z pomsty posílá detektivní dvojici kusy těl poštou.
To ovšem neznamená, že by autorka složila zbraně, které ji v minulých dílech zdobily. Cormoran má tři podezřelé, o kterých věří, že by byli schopni něčeho takového a mohli by se mu takhle mstít. Všechny potenciální vrahy proklepnou, vykreslí jejich charaktery tak, jako byste skoro stáli před nimi.
Stále to není detektivka, kterou přečtete jedním dechem, vzhledem k tloušťce knihy vám k tomu nepomůžou ani plíce hloubkového potápěče. Dynamické pasáže střídají ty popisné. Robin navíc stále řeší svůj vztah se snoubencem a blížící se svatbu. Ale pokud vás zajímá, jak si Cormoran se svojí parťačkou poradí, aby jejich podnik nešel ke dnu, tak čtěte!